Tlumočení po telefonu je specifickým druhem tlumočení, kdy nejsou všichni účastníci (tlumočník či jeden z klientů) přítomni na stejném místě. Komunikace probíhá prostřednictvím telefonní linky. Z toho vyplývá, že se tlumočí nejčastěji konsekutivně (po úsecích jednotlivých mluvčích).
Výhody tlumočení po telefonu:
- rychlost,
- dostupnost (podmínkou je pouze pokrytí sítí),
- finanční nenáročnost (vybavení je minimální).
Kdo? Kdy? Jak?
První oficiální zmínka o využití tlumočení po telefonu pochází z roku 1973 od australského Ministerstva pro migraci. V 80. letech se služba objevuje také ve Spojených státech a jiných zemích.
Tlumočení po telefonu je v současnosti na vzestupu, a to především díky snižujícím se nákladům na telefonickou komunikaci. Nejčastěji se využívá především v oblasti komunitního tlumočení, tzn. v záležitostech spojených s migrací a sociálními službami, v nemocnicích a dále také trestních řízeních apod.
Specifika tlumočení po telefonu
Tlumočení probíhá obousměrně, tedy jak z mateřštiny do cizího jazyka, tak naopak. Při tomto typu tlumočení platí zřejmě více než kdekoliv jinde zásada KISS (Keep it short and simple). To znamená, že sdělení by mělo být analyzováno a předáváno v syntakticky co nejjednodušších úsecích tak, aby byly snadno srozumitelné a nebyla zde možnost mylné interpretace, jež by mohla, především v určitých případech, mít fatální následky.
Nepřítomnost tlumočníka může v některých případech být výhodou. Zejména v situacích, kdy je třeba, aby si zachoval anonymitu, např. při výslechu v rámci trestních řízení apod. Zároveň je pro tlumočníka jednodušší zachovat si odstup a nehrozí, že bude zapleten do nepříjemné situace. Toto je výhodné při tlumočení v nemocnicích a to především u těžkých zranění či u pacientů po náročných zákrocích, kdy může být kontakt s postiženou osobou velmi nepříjemnou zkušeností.
Telefonické tlumočení může být také obtížné z důvodu zhoršených podmínek. Těmi mohou být nejrůznější šumy a hluky (na obou stranách), nekvalita spojení (jak samotného komunikačního kanálu, tak signálu sítě) chybějící osobní kontakt a s tím spojená nemožnost neverbální komunikace, očního kontaktu aj.
Z tlumočnického hlediska je zajímavé také zamyslet se nad používáním slovesných osob při tlumočení po telefonu. Obecně platí, že používáme osobu první, nicméně často se stává, že se tlumočník uchýlí k osobě třetí, právě z důvodu zachování odstupu a přesnosti sdělení.
Problémem tlumočení po telefonu je, že oproti tlumočení konferenčnímu neexistuje profesní organizace sdružující osoby zabývající se tímto odvětvím. S tímto je také spojená skutečnost, že de facto neexistuje etický kodex specifický pro tuto činnost.
Teď už víte vše.
Chcete vědět víc? Napište a probereme to.
