Tlumočnický zápis: 7 otázek, co vám nedá spát 

Tlumočnický zápis vzbuzuje údiv. Jak je možné, že se na pár stránek vejde několikaminutový monolog? Sepsal jsem nejčastější otázky, které při tlumočnických zakázkách slýchám, a přidal k nim odpověď. Po přečtení tohoto článku už budete vědět, jak to ti tlumočníci dělají. Připravit, pozor, teď!

Tlumočnický zápis: 7 otázek, co vám nedá spát 

1. To je těsnopis?

Stručná odpověď: Není.

Těsnopis se používá k doslovnému zápisu mluveného projevu. Z poznámek stenografa (těsnopisce) se záznam přepisuje na PC do celých slov a vět. Používá se třeba v Poslanecké sněmovně.

Tlumočnický zápis je směs symbolů, zkratek a dalších grafických prvků. Slouží jako pomůcka pro tlumočníka, aby si zapamatoval, co bylo řečeno. Sdělení pak s jeho pomocí přeformuluje do druhého jazyka.

Kdyby byly tlumočníkovy poznámky v těsnopise, měl by v bloku zapsáno vše (česky). Nejprve by to musel dekódovat. Potom by vše musel ještě „přeložit“ (do angličtiny) a přečíst posluchači. To by trvalo věčnost.

Tlumozápis je grafický a je na slovech nezávislý. Dá se hned překlopit do druhého jazyka. To šetří čas.

2. Co si tam teda píšete?

Jenom to nejdůležitější. Tlumočník poslouchá a analyzuje, co je ve sdělení podstatné. To potom ukládá do paměti. Aby ji nepřehltil, občas něco z toho hodí na papír. Tlumočnický zápis obsahuje:

• • hlavní myšlenky a logické vztahy mezi nimi (příčina, následek apod.)
  • postoj řečníka (názor, emoce, hodnocení)
  • vlastní jména, zeměpisné názvy
  • výčty věcí
  • čísla

Principem zápisu je tedy zachytit kostru hlavních bodů a argumentů. Tlumočníkovi potom stačí se na ni krátce podívat a ta „omáčka“ kolem se vynoří z paměti. V každém případě platí, že méně je více. Pokud se někdo příliš upne na zápis, může ztratit logickou strukturu a celé sdělení se mu rozsype.  

3. Jak to stíháte tak rychle zapisovat?

Různě. Není to nic snadného a jedničku za krasopis by žádný tlumočník nejspíš nedostal. Každé tlumočení je obrovské dilema:

Začít si dělat poznámky co nejdřív, aby mi řečník neutekl?

Riziko: V poznámkách budou nepodstatné a opakující se věci.

Poznačit si něco, až budu mít jistotu, že jsem informaci zpracoval správně a porozuměl jí? 

Riziko: Časový odstup, zahlcení mentální kapacity, stres a panika.

V tlumočníkově hlavě to pak vypadá nějak takto:

4. Jak se člověk tlumočnický naučí? Má každý tlumočník svůj styl?

Odpověď je někde mezi. Existuje 7 základních principů tlumočnického zápisu. V roce 1956 je shrnul J. F. Rozan (kniha dostupná online zde) a tlumočníci se podle nich stále učí dělat si zápis:

1. 1. Do zápisu patří hlavní myšlenky, ne slova a celé věty.
   2. Co je delší než 4–5 písmen, nahradíme zkratkou.
   3. Logické vztahy – vytvářejí strukturu informace a drží vše pohromadě.
   4. V zápisu musí jasně být vidět zápor a negace. (Bylo, nebylo.)
   5. Pokud je potřeba něco zdůraznit, podtrhneme to.
   6. Zápis se dělá na stránce vertikálně, ne zleva doprava. (Co má stejnou váhu, se píše pod sebe.)
   7. Stránku využíváme uhlopříčně – zleva nahoře směrem dolů doprava.

Kromě toho tu máme tlumočnické značky, které se tlumočníci na studiích učí. Ano, existují na to skripta, ale rozhodně to není tak, že by se tlumočníci biflovali telefonní seznamy symbolů. Nedávno (2020) je student translatologie Jan Sládek převedl do elektronického vyhledávače a vytvořil Symbolovník.

Co a jak se tedy zapisuje?

• • Názvy států – Tlumočníci mají výhodu při luštění křížovek. Znají totiž všechny MPZ zpaměti.
  • Šipky – Vyjadřují nejrůznější přírůstky či poklesy.
  • Opakující se obecné koncepty – Většina tlumočníků bude mít stejný symbol např. pro: rozpočet, politika, mezinárodní, stát, zemědělství atd.

5. Dá se z těch poznámek udělat přepis všeho, co bylo řečeno?

Nedá. Zápis slouží tlumočníkovi jen v danou chvíli. Jakmile je informace přetlumočena, mozek kapacitu uvolní a po skončení jednání je zápis bez kontextu jen hromada klikyháků. Únik informací nemožný, mlčenlivost zaručena.  

6. Jaký blok se používá a kolik stránek se spotřebuje na jedno tlumočení?

Požadavky na dobrý tlumoblok jsou poměrně přísné a každý tlumočník má jiné preference. Hlavní požadavky:

• • Formát A5 – tak akorát, aby se s ním dobře pracovalo i vestoje
  • Nelinkovaný – čtverečky i linky ruší a poznámky se v nich ztrácejí
  • Dobrá gramáž papíru – aby tužka dobře klouzala a inkoust nepropíjel
  • Spirálová vazba – umožňuje rychlé převracení stránek, volné papíry by se zpřeházely

Zápis musí být „vzdušný“ a velkým písmem, takže papírem rozhodně nešetříme. Píše se vždy jen na lícovou stranu, aby se mohlo bez zmatku stránkami rychle otáčet. Tlumočení tedy lesy moc nešetří. Blok se ale dá po poslední stránce otočit a jet stejným způsobem dále. A až doslouží, půjde do modrého kontejneru.  

7. Má tlumočník u sebe vždycky záložní propisky a bloky?

Ano. Několik. Když se podíváte tlumočníkovi do tašky, bude to pravděpodobně vypadat, jako kdyby vykradl papírnictví. Jeden záložní blok je minimum. Tužek bude mít tři a více kusů.

Zajímá vás něco, co jste se tu o tlumočnickém zápisu nedočetli?

Potřebujete pomoc se zařizováním tlumočení?