V minulém příspěvku jsme se podívali na vizitky trochu obecněji. Dnes bych rád probral, jaká jsou specifika vizitek pro tlumočníky a překladatele (případně také další osoby, které poskytují jazykové služby). Díky tomu, že jsem nechával tisknout asi čtvery vizitky, jsem přišel na spoustu věcí, které bych s vámi rád sdílel. Jedná se pouze o doporučení založená na metodě pokus-omyl, kterých bych se býval rád vyvaroval.

• Nemáte vizitky? Tak si honem nějaké pořiďte. Nestojí to moc času, námahy a ani peněz. A je dobré být vždy připraven. Předávání kontaktu na cáru papírku není dobré pro vaši profesionální image.
• Čím se zabýváte? Tlumočíte? Překládáte? Děláte korektury? Něco dalšího? Pak je dobré to na vizitku umístit! Určitě se vyplatí promyslet, co přesně zamýšlíte dělat. Člověk, kterému vizitku dáte, si možná nebude přesně pamatovat, zda se třeba zabýváte i lokalizací a může tak kontaktovat někoho jiného, čímž přijdete o zakázku. Zároveň vám pak nebudou lidé volat, že chtějí např. doučování angličtiny.

• Jazyková kombinace – je velmi dobré na vizitkách zmínit, jaké jsou vaše pracovní jazyky (byť třeba pomocí mezinárodních zkratek EN, FR atd.). Klienti si vás třeba nezapamatují, proto je lepší si situaci pojistit. Pokud pracujete ze španělštiny a němčiny, tak vás pravděpodobně moc neosloví nabídka tlumočení z ruštiny. A pokud vás klient takto osloví třikrát a pokaždé řeknete, že nemáte zájem, víckrát už třeba nezavolá.

• Jazykové mutace – jelikož jsou mými pracovními jazyky angličtina a francouzština, rozhodl jsem se pro tři verze vizitek. Můžete samozřejmě spoléhat na angličtinu, ale zrovna v našem odvětví to není možná úplně nejlepší nápad. Například Francouze anglickou vizitkou úplně nenadchnete (více zde). Pokud pracujete pouze ze dvou jazyků, můžete využít obě stránky vizitky a na každou dát jednu jazykovou variantu. Zároveň pak může vizitka sloužit jako taková ukázka našeho řemesla – vždyť to bude jazykový převod.

• Působiště – určitě se vyplatí na vizitku umístit město, kde bydlíte a převážně pracujete. Na jedné akci, kde jsem tlumočil si všichni na druhou stranu dopisovali tužkou Prague. Nejdřív mi to přišlo divné, ale pak jsem si to uvědomil. Po tlumočení si lidé, kterým vizitku předáte, možná nebudou pamatovat, kde vás potkali. Je dobré zmínit i Českou republiku. Na druhou stranu zmiňovat korespondenční adresu je v dnešní době pro osoby na volné noze poměrně zbytečné. Většina klientů se spokojí s emailem a telefonním číslem.

Doufám, že jsem na nic nezapomněl. Pokud ano, můžete mi napsat zprávu či komentář pod článek. Myslíte si, že se v dnešní době bez vizitek obejdeme?  

Tlumočení po telefonu je specifickým druhem tlumočení, kdy nejsou všichni účastníci (tlumočník či jeden z klientů) přítomni na stejném místě. Komunikace probíhá prostřednictvím telefonní linky. Z toho vyplývá, že se tlumočí nejčastěji konsekutivně (po úsecích jednotlivých mluvčích).

Výhody tlumočení po telefonu:

• rychlost,
• dostupnost (podmínkou je pouze pokrytí sítí),
• finanční nenáročnost (vybavení je minimální).

Kdo? Kdy? Jak?

První oficiální zmínka o využití tlumočení po telefonu pochází z roku 1973 od australského Ministerstva pro migraci. V 80. letech se služba objevuje také ve Spojených státech a jiných zemích.

Tlumočení po telefonu je v současnosti na vzestupu, a to především díky snižujícím se nákladům na telefonickou komunikaci. Nejčastěji se využívá především v oblasti komunitního tlumočení, tzn. v záležitostech spojených s migrací a sociálními službami, v nemocnicích a dále také trestních řízeních apod.

Specifika tlumočení po telefonu

Tlumočení probíhá obousměrně, tedy jak z mateřštiny do cizího jazyka, tak naopak. Při tomto typu tlumočení platí zřejmě více než kdekoliv jinde zásada KISS (Keep it short and simple). To znamená, že sdělení by mělo být analyzováno a předáváno v syntakticky co nejjednodušších úsecích tak, aby byly snadno srozumitelné a nebyla zde možnost mylné interpretace, jež by mohla, především v určitých případech, mít fatální následky.

Nepřítomnost tlumočníka může v některých případech být výhodou. Zejména v situacích, kdy je třeba, aby si zachoval anonymitu, např. při výslechu v rámci trestních řízení apod. Zároveň je pro tlumočníka jednodušší zachovat si odstup a nehrozí, že bude zapleten do nepříjemné situace. Toto je výhodné při tlumočení v nemocnicích a to především u těžkých zranění či u pacientů po náročných zákrocích, kdy může být kontakt s postiženou osobou velmi nepříjemnou zkušeností.

Telefonické tlumočení může být také obtížné z důvodu zhoršených podmínek. Těmi mohou být nejrůznější šumy a hluky (na obou stranách), nekvalita spojení (jak samotného komunikačního kanálu, tak signálu sítě) chybějící osobní kontakt a s tím spojená nemožnost neverbální komunikace, očního kontaktu aj.

Z tlumočnického hlediska je zajímavé také zamyslet se nad používáním slovesných osob při tlumočení po telefonu. Obecně platí, že používáme osobu první, nicméně často se stává, že se tlumočník uchýlí k osobě třetí, právě z důvodu zachování odstupu a přesnosti sdělení.

Problémem tlumočení po telefonu je, že oproti tlumočení konferenčnímu neexistuje profesní organizace sdružující osoby zabývající se tímto odvětvím. S tímto je také spojená skutečnost, že de facto neexistuje etický kodex specifický pro tuto činnost.

Teď už víte vše.

Chcete vědět víc? Napište a probereme to.