V sobotu 24. 3. 2018 se konala konference Jazykománie v režii Tomáše Moslera. Konference a podobné akce jsou vždy skvělou příležitostí setkat se s kolegy, poslechnout si zajímavé příspěvky, dozvědět se něco nového a diskutovat.

Kromě jiných jsem zavítal na přednášku o podnikání, kterou si pro nás připravila Melissa Dedina. Jednu její přednášku jsem navštívil už před nějakou dobou na Tomášově akci Translator Incubator. Pořád ji mám v počítači a čas od času si ji znovu přečtu. Pořád, i s odstupem, se občas přistihnu, jak u počítače souhlasně přikyvuju.

Melissa mluvila převážně o svých zkušenostech, bez příkras, věcně, stručně a jasně. Prezentaci měla rozdělenou do logických ucelených celků, které se vždy točily kolem jednoho problému, na který chtěla upozornit, a vždy přidala praktickou radu či doporučení. Nádhera. Víc takových příspěvků!

Nejvíce mě zaujala část o kultu chudoby. Nejspíš protože jsem o tom konceptu předtím neslyšel. A hlavně proto, že je to (bohužel, třebaže se blýská na lepší časy) pravda.

Co je to ten kult chudoby?

S kultem chudoby (Poverty Cult) přišel Neil Inglis, interní překladatel Mezinárodního měnového fondu. Poprvé o něm hovořil na výroční konferenci ATA v Colorado Springs. Podle Inglise kult chudoby vzešel z „komplexu podřazenosti, který lidé pracující s jazyky mají (nebo ho vůči nim mají druzí), z hlediska své hodnoty na trhu“.

Inglis formuloval sedm smrtelných hříchů, které kult chudoby charakterizují:

1. Závist úspěchu druhých
2. Škodolibá radost z něčího neúspěchu či selhání
3. Přesvědčení, že než aby byl někdo úspěšný, je lepší, když budou všichni neúspěšní
4. Chorobná přecitlivělost, pokud jde o peníze
5. Noblesa zchudlého šlechtice (který je víc zchudlý než šlechtic)
6. Obecně přijímané přesvědčení, že je lepší se spokojit s málem a mít jistotu, než riskovat a přijít o vše
7. „Dobře jim tak!“ a „Stejně o to nestojím.“

Ty, kdož jsi bez viny, hoď po mně kamenem komentářem.

Ruku na srdce. Zní to dost povědomě, že?

Ten náš překladatelský rybníček je dost malý. Jaký si ho uděláme, takový ho budeme mít. Co děláme? Šíříme image překladatelů, kteří jsou ti vznešení lůzři, zchudlí intelektuálové, hladoví umělci, kavárna, (j)elita atd.

Říkáme, že překládání je fajn, ale že přežít / uživit se / zbohatnout se tím nedá. Je lepší mít nějakou „opravdovou“ práci a překlady si šmrdolit po večerech doma na koleni. Nebo mít bohaté rodiče/partnery, abychom si mohli dovolit se věnovat bohulibým činnostem jako je překlad či tlumočení.

Brečíme, lamentujeme a naříkáme, jak jsou klienti neuvědomělí a nechtějí platit. Že jsou ignoranti a nevědí, jaký je rozdíl mezi překladem a tlumočením, kdo je Levý a co říká Nordová. (Kacíři!)

Věříme, že duševní bohatství je víc než světské přízemnosti. Jazyky jsou totiž ušlechtilé a ryzí a nejdou dohromady s něčím tak odporným jako je podnikání. (Pán Bůh s námi a zlé pryč!)

Fatalisticky a absolutně inklinujeme ke škatulkování: a) chudý (ale ušlechtilý!) lingvista, b) hamižný kapitalistický vepř.

Občas to místo rybníčku vypadá spíš jako žumpa nebo odkalovací nádrž.

Rozřešení?

Jsou dvě. Každý si může vybrat.

1. Můžeme dál brečet, lamentovat a naříkat.

Každému, co jeho jest. Devadesátky ale už skončily.

A nevrátí se. (Bohudík/bohužel)

2. Uvědomíme si, že co děláme, děláme, protože to je naše práce.

A do práce chodíme, protože si potřebujeme vydělat na živobytí.

Naše práce JE krásná, zajímavá, obohacující a ušlechtilá, ALE peníze nejsou sprosté slovo. Tak se ksakru nebojme si o ně říct.

Jsem moc rád, že jsem si šel na Melissinu přednášku sednout. Jsem optimista a věřím, že když si tyto zásady budeme opakovat, můžeme spoustu věcí změnit.

Tuto rozpravu uzavřu citátem Melissy, která svůj příspěvek zakončila následujícími slovy: „Nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit pracovat za nízké sazby.“

Amen.

PS: Ještě jsem zapomněl uvést, že Neil Inglis o kultu chudoby v Colorado Springs hovořil v roce 1996. (Bože můj!)

PS2: Chcete dát kultu chudoby spánembohem? Přijďte 14. 4. 2018 k nám do Dílny.

Člověk má od přírody tendenci chtít více, než má. Platí to i v podnikání. Když překladatel nebo tlumočník na trhu začíná, touží mít spoustu klientů. Velké portfolio zákazníků, kteří mají zájem o jeho služby. A ideálně aby se vraceli. A slušně platili. K tomu, aby podnikání dobře šlapalo, není potřeba mít stovky klientů. Naopak.

Méně je více. Být příliš závislý na jednom klientovi není žádoucí hned ze dvou důvodů.

Každý příběh má svůj konec

Představte si, že máte jednoho klienta, který vám zajistí tolik zakázek, že vám to zajistí dobrý příjem a nemusíte hledat jinde. Odpadá jakákoliv investice (finanční i časová) do marketingu a do komunikace a vyjednávání s jinými (potenciálními) klienty.

Dobře se seznámíte s problematikou, specializujete se, takže vám jde práce rychle od ruky.

Pak ale jednoho dne slepička, co snáší zlatá vajíčka, uletí. Klient přestane jazykové služby potřebovat, zkrachuje, změní se vedení nebo strategie společnosti… Možných scénářů je spousta. Konec příběhu jen jeden.

Jste v pytli.

Zaměstnání se všemi (ne)výhodami

Jakmile pracujete pouze pro jednoho klienta, ztrácí se veškeré výhody volné nohy a jste spíše zaměstnancem. Někomu to může samozřejmě vyhovovat. V takovém případě by ovšem bylo výhodnější domluvit se na možnosti podpisu smlouvy. Získali byste tím zaměstnanecké výhody a klid v duši. Pokud budete dlouhodobě fakturovat pouze jednomu klientovi, může si toho všimnou finanční úřad. A nejspíš se mu to nebude líbit.

Jaké je ideální řešení?

Neexistuje. Co může fungovat/vyhovovat jednomu, nemusí pasovat druhému.

Optimální počet (stálých) klientů je 6–7. Ano, opravdu to stačí. Důležité je, aby od nich byl pravidelný příjem zakázek (a za dobré sazby).

Kromě toho v takovém počtu máte čas klientům věnovat VIP péči, znáte se a víte, co jeden od druhého očekávat.

A kolik prostoru a času věnovat jednomu klientovi, aby to nebyl švarc systém a zároveň jste byli v bezpečí?

Asi tak 25 %. Jakmile tedy čtvrtinu času stráveného prací věnujete jednomu klientovi, zpozorněte. Kdyby se toto číslo mělo dále zvyšovat, bylo by dobré zamyslet se, co dál. Může to být např.:

• přibrání kolegy do týmu,
• domluva s klientem a úprava podmínek spolupráce,
• outsourcing některých úkolů,
• prodloužení termínů odevzdání zakázek atd.

 

Nezapomínejte na to, že méně je více. Méně než deset (kvalitních) klientů stačí a váš příjem bude v pohodě. Nevěnujte nikomu víc než 25 % svého času a budete v pohodě i vy.

 

PS: Tajemství jsou fajn, ale sdílení informací je ještě lepší. Abych ukázal, že to, o čem píšu, není výmysl – když jsem si dělal přehled o podnikání za rok 2017, zjistil jsem, že polovina obratu byla ze zakázek pro šest klientů. Zbytek byli klienti, od kterých chodily zakázky méně často, a samozřejmě jednorázovky + spolupráce s potenciálem růstu v letošním roce.

Dobrého stačí málo.

Rok se s rokem sešel a je čas bilancovat. Tak začíná asi většina článků, co se před Silvestrem objevují na internetu. Snažil jsem se s odstupem podívat na své podnikání v uplynulém roce a rozhodl se podělit o pár postřehů. Vzhledem k tomu, že nikdo nechce slyšet špatné zprávy, a pokud ano, může si pustit například zprávy, soustředím se na ty pozitivní věci.

1. Specializace a další vzdělávání

O tom, že jsem se dal na trnitou cestu specializace na právní překlady, jsem psal dříve. Úspěšně se mi podařilo dokončit doplňkové studium pro překladatele právních textů. Kromě toho jsem absolvoval pár školení zaměřených na právo v Belisha Beacon. Se všemi jsem byl velice spokojený a velmi je doporučuji. Benjamin Franklin řekl: „Investice do vědění nesou nejvyšší úrok.“ Moje maminka říká: „Co člověk ví, to unese.“ Snažím se těmito moudrými lidmi řídit a věnovat se dalšímu vzdělávání. Pokud někdo pochybujete o tom, že to má smysl, vězte, že má. Třeba vás přesvědčí moje nedávná zkušenost, kterou jsem napsal jako hodnocení kurzu Účetnictví a audit. PS: Tento týden jsem spočítal, že se mi investice vrátila už 16×.

2. Zajímavé zakázky

Na zajímavou práci byl letošní rok velmi bohatý. Z kabiny České televize jsem třeba mohl být u francouzských prezidentských voleb, při vyslýchání J. Comeyho, u několika projevů Donalda Trumpa, při setkání E. Macrona s A. Merkelovou či V. Putina atd. Mezi ty kurioznější zakázky patřilo například tlumočení v cirkusovém stanu pro Český rozhlas, tlumočení na půdě mé oblíbené kavárny v rámci Febiofestu, konference o konopí nebo tlumočení do amplionu na stadionu v Edenu pro SK Slavia. Naskytly se i zajímavé zakázky na překlad – například lokalizace jedné polské deskové hry nebo kompletní textové práce na hydratační řadě dermokosmetických přípravků Uriage. Kromě těch realizovaných zakázek se samozřejmě objevilo i velké množství úsměvných poptávek. Několik žádostí o překlad či korekturu tetování nebo žádost o doprovodné tlumočení při koupi koně. Doufám, že příští rok bude stejně zajímavý a pestrý.

3. Cesty (služební i soukromé)

Vždy, když vidím něčí fotky z cest na sociálních sítích, tak si povzdechnu, že bych taky cestoval. Potom jsem si uvědomil, že jsem se letos vlastně nacestoval celkem dost. Služebně jsem navštívil:

• Švédsko – setkání stavebních společností pořádané švédskou pobočkou Czech Trade, kde jsem doprovázel jednu českou delegaci
• Belgii – zprostředkování koupě vojenské techniky z 2. sv. války
• Francii – obchodní jednání v sídle jedné velké značky módního průmyslu

No a soukromě jsem se týden slunil v Řecku, pár dní poflakoval v hipster Berlíně a pak v říjnu tři týdny cestoval po Íránu. Myslím, že cestování je jednou z velkých výhod naší práce. V příštím roce bych rád cestoval ještě více a mám v plánu zkusit digitálně nomádit.

4. Finance

Z hlediska financí byl rok 2017 také velmi poučný. Poprvé jsem například musel posílat předžalobní upomínku. Všechno nakonec dopadlo dobře. O tom, jak na to, se plánuju podělit v některém z příštích příspěvků. Stay tuned. Zřejmě nejzásadnější věcí byl přechod na jiný fakturační systém. Nyní jsem u Fakturoidu a nemůžu si ho vynachválit. Fakturace je rychlá, přehledná a spolehlivá. (Původně jsem měl připravené dlouhé a podrobné chvalozpěvy, ale potom jsem si řekl, že by to byl product placement. Pokud někdo zvažuje, rád poskytnu své dojmy a zkušenosti soukromě). Přechodné období bylo sice trochu krušné, protože nebylo snadné se zorientovat v tom, co kde mám a jak se vypořádat s vydanými fakturami z původní aplikace, ale díky týmu podpory a shovívavosti klientů jsme všechno zvládli.

5. Standing desk

Asi největší investicí do podnikání v loňském roce byla koupě standing desku. Odhodlával jsem se k tomu už celkem dlouho a spouštěcím impulzem bylo to, že se mi můj starý stůl prostě po stěhování rozpadl. O výhodách střídání pozice u práce se nebudu rozepisovat. Myslím, že vše už bylo řečeno jinde. Rád bych k tomu řekl jen to, že to byla dobrá investice a že jsem spokojený. Pokud někdo koupi podobné vychytávky zvažujete, jděte do toho. A pokud váháte, stavte se na kafe a můžete si to prohlédnout a vyzkoušet.

V uplynulém roce se toho stalo samozřejmě mnohem více, ale to by vydalo spíš na román než na příspěvek na blogu. Minulostí ale nemá cenu se příliš zabývat. Zásadní je to, co si z roku 2017 odneseme, a jaký si uděláme rok příští. A o tom zase příště. Jaký byl váš rok?

V minulém článku jsem se zamýšlel nad tím, proč není hodinová sazba za tlumočení dobrý nápad. Dnes jsem se rozhodl nakousnout další kontroverzní téma, o kterém se v našich kruzích moc nemluví.

Začíná to na C, končí to na K a má to pět písmen. Ceník. Co kolega, to jiný názor. Přístupy se různí a rozhodnutí (ne)zveřejnit své ceny na webu je každého věc. Podívejme se teď na nejčastěji uváděné důvody, proč (ne)jít s barvou ven. Pro názornost každý argument uvedu tím, co nejčastěji slýchám od kolegů ze svého okolí.

Ceny jsou tajem!

„Klient se vyděsí a vezme do zaječích“

Ano, to může být pravda. Ale pouze v tom případě, že bude mít dojem, že vaše cena neodpovídá vaší službě. A jak to může poznat, když je ještě ani nevyzkouší? Velmi snadno. Pokud totiž půjde o dům dál, nejspíš máte problém s brandingem. Neumíte předat hodnotu své práce. Co s tím? Můžete třeba načerpat inspiraci z článku kolegyně Hanky Marciniak. Nebo zamakat na svých textech. Nebo nejlépe nejprve jedno a potom to druhé. A taky je potřeba si uvědomit, že se člověk nemůže zavděčit všem. Kdo chce lowcostové řešení, najde si ho. A budiž mu přáno.

„Přece nebudu navádět konkurenci.“

Konkurence uvidí moje ceny a bude proti mně mít výhodu. Bude přesně vědět, kolik nabídnout, aby byla levnější a zakázku od klienta získala. Uznávám, že to může být problém. Pokud jste stavební firma a účastníte se výběrových řízení na zateplení fasády základní školy, kde je hlavním kritériem pro přidělení zakázky cena. Někdo bude záměrně nabízet méně než já? Tak ať. Nekonkurujte nízkou cenou. Bude se vám pak lépe dýchat.

„Zveřejním ceník a bude závazný. Chci mít možnost se od něj odchýlit.“

Ta možnost tu samozřejmě je. 1. Ceny od XY. Můžete uvést, že ceny začínají na částce XY. Takto velmi jasně a zřetelně vysíláte signál, že pod danou částku nejdete, a zároveň nemáte svázané ruce ohledně horní hranice. 2. Stojí to asi tolik. Klienti mají rádi konkrétní příklady. Můžete napsat například: – Tlumočení dvojhodinového jednání s obchodním partnerem v Praze vás vyjde na XY Kč. – Překlad smlouvy v rozsahu cca X stran bude stát přibližně YZ Kč.

Ceník ano!

„Chci znát cenu.“

Zkuste se na chvíli vžít do pozice klienta. Sám jsem si to uvědomil nedávno, když jsem se stěhoval. Potřeboval jsem sehnat stěhováky. Člověk by si řekl, že to není problém, protože stěhováků je fůra. Ano, ale skoro žádná firma nemá cenu volně na webu. Musíte vyplnit poptávkový formulář, kde se vás ptají, jak velký je stávající byt, jak velký je byt, kam se stěhujete, kolik máte židlí, skříní a postelí, jestli máte kolo a zda chcete přiložit ruku k dílu apod. Zkrátka po chvíli vás to klikání přestane bavit a jdete jinam. Někam, kde hned vidíte, za kolik vás přestěhují. Nejsme stěhováci, ale klienti jsou v tomto stejní. Mají problém – potřebují překlad nebo tlumočení. Vy pro ně máte řešení. Pokud není jasné, jakou cenu mají očekávat, půjdou jinam.

„Ušetřilo mi to takového času!“

Máte nový email.

Předmět: Poptávka překladu  Dobrý den, kolik stojí stránka překladu?  S pozdravem  XY

Jak často vám takové maily chodí? Dříve jsem si dával tu práci a odpovídal na každý mail tohoto typu a vyjednával a snažil se klienty vzdělávat. Po určité chvíli jsem ale přišel na to, že je to ztráta času. Když v mailu není oslovení a žádná další snaha klienta popsat zakázku, nemá cenu se takovýmto výkřikem zabývat. Jedna kolegyně nedávno spustila nový web. Když jsme se bavili o ceníku a cenotvorbě, řekla, že zveřejnění cen byl nejlepší nápad. Šetří to spoustu času, protože ty generické maily, které „mazaní“ klienti rozesílají desítkám lidí a pak si vyberou nejlevnějšího člověka, prostě přestanou chodit.

„Nejsem lowcost!“

Jak jsem už napsal výše, tím, že uvedete svou cenu, děláte [stejtment]. Znáte hodnotu své práce a nebojíte se si říct o odpovídající odměnu. Už několikrát se mi stalo, že mi klient řekl, že jsem byl z nabídek, které měli, nejdražší, ale že se jim líbily moje texty a způsob komunikace. A to je to nejlepší, co se může stát.

Než mě někdo začne chytat za slovo, proč tady něco vykládám a sám ceník na webu nemám, rád bych řekl, že na tom pracuju. Už nějakou dobu sbírám myšlenky a nápady na nový web a píšu si texty do šuplíku. Práce je bohužel/naštěstí spoustu, takže to trvá. Jakmile ale nový web spustím, jednou z prvních věcí, co tam dám, bude právě ta věc na pět písmen.

Co vy? Máte ceny uvedené na webu?

Ano? Co vás k tomu vedlo? Ne? Proč ne?

Musím vás, ač nerad, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Tlumočníci velice často používají hodinovou sazbu.

Fanoušci Pelíšků určitě poznali, odkud jsem si vypůjčil úvodní větu. Teď ale vážně. V poslední době jsem kolem sebe několikrát zaslechl, že někteří tlumočníci neúčtují podle sazeb za půl/den. Svou práci klientům nabízejí za hodinovou sazbu. (Která je navíc vzdálená té doporučené.)

Nejčastějším důvodem, který jsem slyšel, je: „Nechtějí platit půlden. Je to jenom třeba na dvě hodiny.“ Proč to není šťastné řešení, to si ukážeme na následujícím příběhu z mé nedávné zkušenosti.

Proč tlumočení neúčtovat hodinovou sazbou

Před několika týdny mi zavolal kolega a poprosil mě, jestli bych za něj mohl zaskočit. Na poslední chvíli potřeboval změnit program, tak chtěl klientovi pomoct a nenechat ho na holičkách: „Téma je rybolov. Zavolá ti a vysvětlí ti kontext. Jo a je to jen na dvě hodiny, tak jsem si neříkal půlden ale dva tisíce, snad je to pro tebe ok.“

Protože jsem měl volno (okurková sezona) a chtěl pomoct, zakázku jsem vzal.

Výpočet, na který se společně podíváme, jsem provedl až po akci doma.

1. Daně a odvody

Ještě než budeme počítat, kolik to nakonec bylo na hodinu, zaplatíme daň a sociální a zdravotní pojištění.

Výdělek po odečtení: 1709,20 Kč.

2. Tlumočení

Byly domluvené dvě hodiny. Nakonec z nich byly čtyři.

Hodinový výdělek v tuto chvíli: 427,3 Kč.

Skvělé. Takže z vidiny „tisícovky na hodinu“ jsme už někde trochu jinde.

To ale není vše, takže počítáme dále.

3. Komunikace s klientem

Klient byl velmi upovídaný. Velmi.

A liboval si v psaní dlouhých e-mailů. Velmi dlouhých.

Celkem jsem s ním strávil 1,5 hodiny na drátě (bez přehánění!).

A potom jsem ještě musel číst ty e-maily. Celkem 2 hodiny.

Hodinový výdělek v tuto chvíli: 284,86 Kč.

4. Příprava na tlumočení

Tlumočník pro klienta pracuje, i když to klient zrovna nevidí. Šlo o náročné téma, takže příprava byla méně příjemná, než kdyby šlo o téma mému srdci blízké. Celkem jsem jí strávil 2 hodiny.

Hodinový výdělek v tuto chvíli: 213,65 Kč.

5. Přeprava na místo konání a čas strávený na cestě

Přes celou Prahu. Ode dveří ke dveřím jedna cesta hodinu. Celkem 2 hodiny na cestě.

Hodinový výdělek v tuto chvíli: 170,92 Kč.

6. Udělat ze sebe člověka

Říkejte si, co chcete, ale podle mě se do „zakázky“ započítává i čas strávený krémováním a leštěním bot. Nebo žehlení košile (nesnáším žehlení!). Nebo čas strávený oblékáním, česáním či dalšími úkony. Že to člověk musí dělat i normálně? Nemusí. (Že to někteří neřeší, to je jiný příběh.) Pořád je to čas, který nemůžete věnovat jinému klientovi a ani jiné výdělečné činnosti. Počítejme tedy 1 hodinu.

Hodinový výdělek v tuto chvíli: 155,38 Kč.

A tolik platí jedna moje kamarádka svojí paní na úklid.

Myslím, že je jasné, k čemu jsem po tomto výpočtu došel. Být ke klientům vstřícný a účtovat započatou hodinu je cesta do pekel. Tlumočník tím kazí trh a navíc je zakázka v důsledku téměř ztrátová.

Záleží samozřejmě na tom, kolik si kdo je schopen vydělat za hodinu sezení u překladu, ale určitě to bude více než 155,38 Kč. Na první pohled úžasný výdělek 1000 Kč/hod je málokdy realitou, což si tlumočníci ne vždy uvědomují.

Jak z toho ven?

Važte si svého času a své práce.

1. Neúčtujte hodinovou sazbou.

Vycházejte z univerzálního vzorce: spokojený tlumočník = honorář za půl/den + hodinová sazba za vše, co je navíc (15 % sazby denní doporučené).

2. Vysvětlete klientovi, že pro něj pracujete, i když to zrovna nevidí a že čas strávený „kratičkou tiskovkou/jednáním/čímkoliv“ je jen špička ledovce. Říkejte klientům jasně, že platí za váš čas. Za čas, který věnujete jejich zakázce, a během kterého se nemůžete věnovat jiné výdělečné činnosti. A do toho se započítává právě i ona příprava na tlumočení a doprava na něj (a žehlení).

3. Stopujte si, kolik času strávíte přípravou na danou akci. Samozřejmě není třeba sedět se stopkami v ruce a kontrolovat přesně, kolik času vám zabere. Rámcový přehled skvěle postačí k tomu, abyste si pak mohli rychle spočítat, zda se vám podobná zakázka příště vyplatí anebo od ní raději dáte ruce pryč.

4. Neberte rybolov, pokud se v něm vyloženě nevyžíváte.

5. Nebojte se ozvat. Vše, o čem píšu výše, jsem klientovi po jednání vysvětlil, a protože byl s mým výkonem spokojený, bez námitek mi doplatil rozdíl do výše půldenní sazby. (Ale stejně si příště dám větší pozor.)

Jazykové služby řeší každá firma jinak. Někdy je složité se v tom vyznat. Tady je několik základních možných scénářů:

1. Překlady a lokalizace řídí mateřská společnost

Pracujete ve velké firmě. Jedná se o místní dceřinou pobočku větší firmy. Skoro všechna zásadní rozhodnutí dělá mateřská firma v zahraničí. Včetně těch o překladech.

A vy se k nim nemáte možnost vyjádřit.

Firma většinou pracuje s velkou agenturou ve svém domovském státě a ta se stará o veškeré jazykové služby. Ty nejsou občas úplně té nejlepší kvality. Často tak musíte žádat své místní zaměstnance, aby je přepracovali. Zaměstnanci sice jsou rodilými mluvčími, ale nemají žádné překladatelské či lingvistické vzdělání.

2. Lokální outsourcing

Jste ředitel místní dceřiné společnosti a máte volnější ruce než váš kolega výše. Mateřská společnost vám rozesílá originály textů a ty jsou pak předány místní překladatelské agentuře. Ta pak často bez většího zájmu rozešle texty několika překladatelům, kteří neznají kontext a ani marketingovou strategii firmy. O brandingu ani nemluvě.

Výsledek? Málokdy uspokojivý.

3. Jazykové služby zajišťuje marketingové oddělení

Máte to štěstí, že pracujete v tak osvícené firmě, že bere překlady a lokalizaci jako součást své marketingové strategie. Zbytek příběhu vaší firmy si vyberte v jednom ze zbylých scénářů.

4. Bilingvní zaměstnanci

Překlady, které vám dodává agentura se nedají použít. Proto je musejí předělávat vaši zaměstnanci. Nebo už s agenturou nepracujete a překlady zajišťují například asistentky.

Tito lidé nemají často požadované vzdělání v oboru a navíc je jejich náplní práce něco jiného. Firma tak ztrácí čas, protože vaši zaměstnanci nemohou dělat to, co mají a v čem jsou dobří.

5. In-house

Vytvoříte si svou skupinu odborníků, kteří se budou věnovat výlučně překladům. Ideální řešení pro firmy, které se potýkají s velkým množstvím textu, který je třeba přeložit.

In-house překladatelé jsou odborníci, dobře znají nejen problematiku ale i vaši firmu. Skvělé řešení. Vyhráli jste. Říkáte si: „Co když ale moje firma potřebuje něco přeložit jen občas? Nebo co když nemám rozpočet na to platit celé překladatelské oddělení?“

6. Freelancer!

Pokud máte to štěstí a nemusíte se řídit tím, co vám vnutí mateřská společnost a zároveň si vážíte času svých zaměstnanců a také oceníte kvalitu, je vše jasné.

A pokud chcete ještě další argument, tady ho najdete.

Nebo můžete napsat přímo mě a pobavíme se o tom společně.

Jak jsem už psal dříve, pro firmy je výhodné spolupracovat s freelancery. A pokud jsou ve hře překlady, tlumočení a jiné jazykové služby, platí to dvojnásob.

Spolupráce s agenturou může vypadat jako nejsnazší volba, ale má několik úskalí. Především tedy to, že samotný koncept překladatelské agentury je už dávno překonaný. Praktický byl na začátku 90. let, kdy ještě neměli všichni počítač a internet a agentury tehdy byly jedinou možností, jak najít překladatele pro daný projekt.

Nyní jsme v roce 2015. V době internetu si můžeme jakékoliv informace dohledat sami v mžiku sekundy. Většina tlumočníků a překladatelů se dala na podnikání.

Ano, jsou to podnikatelé, kteří mají svůj byznys. Přesně jako ostatní firmy.

Z neznámého jména na seznamu v agentuře se stal podnikatel, který má jméno a tvář. A spolupracuje se s ním jako s rovnocenným partnerem. Pokud vám už toto nestačí, dám vám pár argumentů, proč se svěřit přímo do rukou profesionála:

1. Profesionální překladatel vám ušetří čas a peníze

Překladatelé vědí, co dělají. Můžete se na ně plně spolehnout.

Díky tomu se můžete soustředit na jiné věci.

Pokud se bojíte o náklady, nesmíte zapomínat, kolik času a úsilí jste strávili přípravou výrobku či služby, které chcete prodávat. Stačí málo a vinou špatného překladu může přijít vše v niveč.

A navíc ze zkušenosti vím, že kdo šetří, zaplatí víc. Jak je to možné? Peníze ušetřené díky levnému řešení se totiž dříve nebo později projeví. (A texty po levném překladateli je často třeba úplně přepracovat.)

2. Blýsknete se díky efektivní komunikaci

Všichni uvítají, pokud s nimi budete komunikovat v jejich jazyce. Některé národy si totiž na svůj jazyk velmi potrpí.

Přenecháte-li tlumočení svých akcí zkušenému profesionálovi, vaši obchodní partneři a klienti to ocení.

A komu raději svěříte tlumočení obchodního jednání? Náhodnému člověku, kterého vám někdo pošle z agentury jen proto, že měl zrovna volno?

A překlady důležitých dokumentů? Skupině lidí, mezi které projektový manažer text rozdělí a potom ho zase slepí?

3. Nové obchodní příležitosti

Cizí jazyky s sebou nesou zahraniční trhy. Chcete expandovat do zahraničí? Jak se s tamními lidmi domluvíte? Tlumočník či překladatel jsou v takovém případě nezbytní.

Lidí, kteří by si rádi koupili váš produkt, je spoustu. Bohužel ale nemluví vaším jazykem. Výzkumy ukázaly, že u 82 % zákazníků je větší pravděpodobnost, že koupí vaše zboží, pokud máte web v jazyce, kterému rozumějí. A 82 % je hodně, nemyslíte?

4. Výhoda proti konkurenci

Tady je, myslím, všechno jasné. Pokud vám někdo pomáhá s komunikací v cizím jazyce a konkurenci ne, máte neskutečný náskok a vaše šance na úspěch se zvyšují.

5. Klid v duši

Překladatel či tlumočník se zabývá nejen převodem mezi jazyky, ale také velkým množstvím jiných oborů a především velmi dobře zná obě kultury. Navíc není vaším zaměstnancem a ani náhodným člověkem, který chce jen splnit svůj úkol, jinak mu agentura nezaplatí, a jít domů. Pokud se oba budete brát za rovnocenné obchodní partnery, můžete získat zároveň i nezávislého poradce, který bude zaručeně jednat ve vašem zájmu.

Na závěr bych chtěl dodat, že si samozřejmě jsem vědom, že nejsou všechny agentury stejné. Cílem tohoto zamyšlení nebylo špinit jim pověst. Naopak. Chtěl jsem upozornit na výhody spolupráce s profesionálem na přímo. A těchto výhod je nespočet.

A co vy? Už máte svého dvorního překladatele a tlumočníka?

Byť se to zdá k nevíře a spoustu kolegů může tvrdit opak, překladatelství a tlumočnictví je nejrychleji rostoucím odvětvím. Lidé mají tendenci věřit, že kvůli tomu, že se všichni učí anglicky, a angličtina bezpochyby je celosvětovým jazykem, nikdo žádné další jazyky nepotřebuje. To je ovšem omyl. Před nedávnem publikoval webový portál CareerBuilder studii, jejíž výsledky jsou více než překvapující. Data pocházejí z devadesáti národních zdrojů a týkají se amerického trhu. To ovšem nemění nic na tom, o čem vypovídají. Podle studie by v odvětví jazykových služeb mělo do roku 2019 přibýt 12 400 pracovních příležitostí. To odpovídá nárůstu o celkem 36 %. Podle Amerického úřadu pro pracovní statistiky by v období 2012–2022 mělo dojít k nárůstu pracovních příležitostí v tomto odvětví až o 46 %. (Srovnej: předpokládaný nárůst pro jiná odvětví je cca 11 %!) Podle stejného zdroje by k většímu růstu mělo dojít pouze ve zdravotnictví (48 %). Co je zdrojem tohoto nečekaného boomu? Především mezinárodní obchod. Většina států se již dávno vzpamatovala z následků finanční krize a firmy a společnosti hledají nová odbytiště v zahraničí. A k úspěšnému vstupu na zahraniční trh potřebují co? Překladatele a tlumočníky. V dnešním globalizovaném světě se z angličtiny samozřejmě stala lingua franca. Přesto velké množství lidí si již uvědomilo, že pouze angličtina je nespasí. A jak jinak oslovit nové potenciální klienty, než jejich jazykem? V současné době se začíná pozornost velkého množství společností otáčet na Afriku. A jak všichni víme, angličtina byla jen jedním z mnoha jazyků kolonistů. Prim hraje především francouzština. Situace se může někomu jevit černě, nicméně v blízké době se určitě věci dají do pohybu. Proto tedy až potkáte překladatele, který si naříká na nedostatek zakázek a práce, poraďte mu, ať se více dívá kolem sebe. Příležitosti jsou nepřeberné. (Nebo to alespoň tvrdí američtí vědci.)      

V minulém příspěvku jsme se podívali na vizitky trochu obecněji. Dnes bych rád probral, jaká jsou specifika vizitek pro tlumočníky a překladatele (případně také další osoby, které poskytují jazykové služby). Díky tomu, že jsem nechával tisknout asi čtvery vizitky, jsem přišel na spoustu věcí, které bych s vámi rád sdílel. Jedná se pouze o doporučení založená na metodě pokus-omyl, kterých bych se býval rád vyvaroval.

• Nemáte vizitky? Tak si honem nějaké pořiďte. Nestojí to moc času, námahy a ani peněz. A je dobré být vždy připraven. Předávání kontaktu na cáru papírku není dobré pro vaši profesionální image.
• Čím se zabýváte? Tlumočíte? Překládáte? Děláte korektury? Něco dalšího? Pak je dobré to na vizitku umístit! Určitě se vyplatí promyslet, co přesně zamýšlíte dělat. Člověk, kterému vizitku dáte, si možná nebude přesně pamatovat, zda se třeba zabýváte i lokalizací a může tak kontaktovat někoho jiného, čímž přijdete o zakázku. Zároveň vám pak nebudou lidé volat, že chtějí např. doučování angličtiny.

• Jazyková kombinace – je velmi dobré na vizitkách zmínit, jaké jsou vaše pracovní jazyky (byť třeba pomocí mezinárodních zkratek EN, FR atd.). Klienti si vás třeba nezapamatují, proto je lepší si situaci pojistit. Pokud pracujete ze španělštiny a němčiny, tak vás pravděpodobně moc neosloví nabídka tlumočení z ruštiny. A pokud vás klient takto osloví třikrát a pokaždé řeknete, že nemáte zájem, víckrát už třeba nezavolá.

• Jazykové mutace – jelikož jsou mými pracovními jazyky angličtina a francouzština, rozhodl jsem se pro tři verze vizitek. Můžete samozřejmě spoléhat na angličtinu, ale zrovna v našem odvětví to není možná úplně nejlepší nápad. Například Francouze anglickou vizitkou úplně nenadchnete (více zde). Pokud pracujete pouze ze dvou jazyků, můžete využít obě stránky vizitky a na každou dát jednu jazykovou variantu. Zároveň pak může vizitka sloužit jako taková ukázka našeho řemesla – vždyť to bude jazykový převod.

• Působiště – určitě se vyplatí na vizitku umístit město, kde bydlíte a převážně pracujete. Na jedné akci, kde jsem tlumočil si všichni na druhou stranu dopisovali tužkou Prague. Nejdřív mi to přišlo divné, ale pak jsem si to uvědomil. Po tlumočení si lidé, kterým vizitku předáte, možná nebudou pamatovat, kde vás potkali. Je dobré zmínit i Českou republiku. Na druhou stranu zmiňovat korespondenční adresu je v dnešní době pro osoby na volné noze poměrně zbytečné. Většina klientů se spokojí s emailem a telefonním číslem.

Doufám, že jsem na nic nezapomněl. Pokud ano, můžete mi napsat zprávu či komentář pod článek. Myslíte si, že se v dnešní době bez vizitek obejdeme?